Srí Lanka je prostě zemí, která má co nabídnout. A o tom se přesvědčila první výprava v roce 2017. Pozitivní feedback se rychle rozkřikl, což pro mě znamenalo jedno jediné - uspořádat další cestu. V dubnu 2019 se setkalo dalších devět cestovatelů, kteří se rozhodli se mnou poznat krásy Srí Lanky. Opět jsme letěli obřím airbusem společností Emirates, která poskytuje za mě jeden z nejlepších servisů ekonomických tříd. Na Srí Lance nás vždy uvítá velice vlhký a horký vzduch... a náš řidič, který nás a naše zavazadla dopraví do první destinace, kde začneme celou naší cestu. Hikkaduwa... Muzeum tsunami, cesty v přeplněném vlaku třetí třídy, západ slunka na hradbách městečka Galle, první zběsilá jízda autobusem, který sotva zastavuje, první jízda tuk tukem... následný přesun do Mirissy. Stále jsme u oceánu. Ochutnávka čerstvých ryb a mořských plodů, výlet na hadí farmu, oceán, koupačka, mojito. Od pláží jižních se přesuneme na východ do mého oblíbeného hostelu v Arugam Bay - Beach hut, hostel kamaráda Kuny každého naprosto okouzlí. Klid, palmy, houpací sítě, pláž... odvážní zkouší surfovat, podnikáme výlet po okolí, trávíme celý den na safari a máme obrovské štěstí, protože pozorujeme nejen slony, krokodýly, pávy a buvoly, ale dokonce aj leoparda. Vítáme slunko společnou jógou a ochutnáváme místní rum u rozdělaného ohně na pláži s místními. Tohle místo se každému vryje pod kúži. Jak už jse zmínila, každá cesta si zaslouží jeden den dovolené. 24 hodin dovolené trávíme na východním pobřeží v luxusním resortu. Pro recepční je to trochu změna, nechat hostům místo kufru zanést krosny... z extrému do extrému, aneb od moře do hor, od luxusu do obýváku k místní rodince na pravé srí lanské curry. Vítejme v Haputale, kde opice dávají dobrou noc, ale i dobré ráno. Kde roste čaj všude tam, kam se podíváš. Plavky zastrčíš pěkně hluboko do batohu a vytáhneš mikču a pohorky. Návštěva čajových plantáží a místní fabriky na čaj, Lipton. Pozorovat sběračky čaje, kochat se přenádhernou krajinou. Večer už trávíme v rozkošném, ale turistickém městečku Ella. Někdo zajde na masáž, někdo nakupuje dárečky, někdo jen tak rozjímá u kávy v místním baru. Další den patří k těm nejvíce náročným. V brzkých ranních hodinách šlapeme na tak zvanou malou Adamovu horu. V horách brzy padá mlha a počasí se mění z minuty na minutu. Po návratu nás čeká snídaně a přesun vlakem do městečka Hutton, odkud nás minibus doveze do hotýlku pod Adamovou horou. Tak, takhle to funguje normálně, když je svět v pořádku. Letos to bylo skoro takto, jen ... dorazili jsme na nádraží, hlásili spoždění našeho vlaku o jednu hodinu. Někteří zůstali na nádraží, někteří čekali v restauraci. Najednou přišla sms skrz organizaci drozd, kde nás ministerstvo informovalo o teroristickém útoku v Negombu. Velikonoce. Ze zprávy jsme ovšem  nepochopili, jak moc vážná situace je. Neměli jsme internet. Nasedli do vlaku a celé to začalo. Bombový útok probíhal v Kolombu, kam tento vlak jel. Na Srí Lance jezdí třeba jen tři vlaky denně. Pokaždě, když jsme zajeli do tunelu a děti začali ječet, asi si umíte představit, na co jsme mysleli. S jedním místním pánem, který měl internet a zprávy jsem zůstala v komunikaci, abych věděla, co se děje. Facebook, ani jiné sociální sítě nefungovali. Situace byla horší a horší... teroristé zaútočili na hotel na východním pobřeží v městečku Batticaloa, poblíž kterého jsme ještě předevčírem snídali v luxusním resortu. Batticaloa a okolí je velice populárním místem luxusních resortů. Ta bezmoc ve vlaku, když si člověk představí, že se zrovna ocitáme přesně uprostřed těchto dvou míst, která jsou přesně na odlišných stranách Srí Lanky. Batticaloa na východě, Kolombo na západní části ostrova. Lidé jsou vyděšeni. Pomalu dostáváme zprávy z domova, plné obav a starostí. Jedna účastnice to emočně nezvládá, ostatní se s pocity perou uvnitř. Já se snažím zachovat klidnou hlavu, ale ta zodpovědnost rozhodnout se správně je velkým broukem. Téhle cesty se účastní i moje rodiče. Ve vlaku se opravdu necítíme dobře, teroristé mohou být kdekoliv po celém ostrově. Vystupujeme podle původního plánu v městečku Hutton. Z pár možností vybírám krok původního plánu, který každý z účastníků odsouhlasí. Jedeme do hotýlku k Adamově hoře. Bylo to skvělé řešení. Sprcha, bohatá večeře, pivo. Cigárko na nervy. V televizi běžely ty ohavné záběry dnešních brutálních událostí a věřte, že srí lanské televizní noviny jedou bez recenze... lidé brečeli, řvali bolestí, ztrátou... Pán domácí mi zprávy překládal, zatímco se mi valila po tváři jedna slaná vedle druhé. Od tohoto dne atmosféra nebyla tak uvolněná, zanechalo to v nás stopy, respekt, strach, nejistotu... Ale snažili jsme se na jedničku, všichni. Zkusili jsme jet podle původního plánu dál, těšit se na další zážitky, užít si ty poslední dny a vytrvat v pozitivní a veselé energii. V městečku Kandy jsme si našli příjemné útočiště dál od centra vzdálené. Vycházení bylo velice omezené, museli jsme víc přemýšlet nad tím, kde se pohybujeme. S respektem, dodržováním vládního nařizení a souhlasem celé skupiny jsme navštívili všechna místa z programu a pomalu, ale jistě se blížili k letišti. Poslední noc jsme měli zarezervovaný hotel v Negombu, v ohnisku atentátů. Situaci jsme vyhodnotili tak, že nebude asi nikde bezpečněji, než tam, kde už nebezpečně bylo. A bylo tomu tak. Atmosféra městečka byla víc, než smutná. Po ulicích plakáty obětí, pohřby... Hotely prováděly obrovské kontroly, jelikož bylo vše zavřené, tak jsme si užili slunka u bazénu a večer nastoupili na palubu Emirates a odletěli zpátky domů.